7. ŘÍJNA 2015 AŽ 1. PROSINCE 2015, HALA PALÁCOVÉ VILY HANSE WEINMANNA, VITRÍNY, W. CHURCHILLA 3

 „Říká se, že jablko nepadne daleko od stromu“, to je můj případ. Můj otec byl výborný fotograf amatér a zanechal šest fotoalb,  plných fotografií naší rodiny, ale také krajin a politických událostí“,  vzpomíná Karel Plechač.

Když mu bylo 17 let, tatínek mu koupil použitý fotoaparát Welta, se kterým začal fotografovat cestu kolem Slovenska na kole. Jako fotokomora mu sloužila skříň, později úklidová místnost v domě. Pokud ale chtěl mít kvalitní snímky, bylo nutné  koupit nový fotoaparát. Volba padla na  čs. výrobek Flexaret.  Tatínek mu na něj půjčil peníze. Pomocí knih o fotografování se naučil vyvolávat filmy a zvětšovat fotografie. Zúčastnil  se několika fotosoutěží na okresní úrovni a uspořádal  svou první samostatnou výstavu v jídelně továrny, kde pracoval. Byly to fotografie o cestě námořní lodí Transilvania. Věnoval se cyklistice a fotografoval závodníky, když projížděli městy anebo dorazili do cíle etapy. V roce 1954 vystavoval fotografie na celostátní výstavě reportážní fotografie (amatéři a profesionálové) a získal 6. cenu s finanční odměnou. Ta mu umožnila koupit další fotoaparát čs. výroby Opem. S tímto fotoaparátem pořizoval snímky na diapozitivy v horách. Mimo jiné své koníčky začal totiž i s horolezectvím. Další fotografické ceny získal nejen na našich, ale hlavně na zahraničních výstavách (černobílých fotografií), a to v letech 1978-1986. Všechny snímky zvětšoval v šatně panelového bytu často až do rána. Fotografování je pro Karla Plechače nejen koníčkem, ale i láskou, která nikdy nezradí. Veřejnost jej vnímá jako fotografa hor, ale tak tomu není. Jeho spektrum témat je širší, ale o tom se lze dozvědět v jeho životopise, který je součástí výstavy. Ve výstavní kolekci jsou všechny fotoaparáty, které v životě používal. Má je rád.  Životem jej provázely jako věrní kamarádi.

Fotoaparáty Karla Plechače na cestách – PLAKÁT