2. ZÁŘÍ 2015 AŽ 6. ŘÍJNA 2015, HALA PALÁCOVÉ VILY HANSE WEINMANNA, VITRÍNY, W. CHURCHILLA 3

Eduard Ingriš se narodil 11.2.1905 ve Zlonicích. Rané dětství strávil u prarodičů v Rakousku. Otec Eduarda Ingriše pracoval jako přednosta železniční stanice ve Zlonicích. Eduard prožil tři roky v Břevnovském klášteře, kde získal hudební základy. Hudební vzdělání ukončil absolvováním pražské konzervatoře. Skládal hudbu k operetám pražských kabaretů a divadel. Na konci roku 1947 odjel na studijní cestu do Jižní Ameriky. Vzhledem k únorovému převratu v roce 1948 se již nemohl vrátit a stal se z něj emigrant. Usadil se v hlavním městě Peru, v Limě. Seznámil se s Thorem Heyerdahlem, Ernstem Hemingweyem a českými cestovateli Jiřím Hanzelkou  a Miroslavem Zikmundem. I zde působil jako hudební skladatel a dirigent. Díky své dobrodružné povaze zfilmoval a zfotografoval jihoamerickou přírodu a život Indiánů v džungli. Jeho filmy a fotografie byly na velmi vysoké úrovni, takže spolupracoval s časopisy LIVE a TIMES. Skládal hudbu k některým hollywoodským filmům. Posledních dvacet let života strávil u posvátného jezera Lake Tahoe v Sieře Nevadě V roce 1991 zemřel v nevadském Renu. Je autorem trempské písně Teskně hučí Niagara.  Zatímco ryze český fenomén Jára Cimrman byl stvořen jako prototyp českého génia v hlavách několika lidí a jeho jméno zná dnes v naší zemi snad každý, o Eduardu Ingrišovi psal Life i New York Times, a v rodné zemi o něm neví takřka nikdo. Podával si ruku s prezidenty, přátelil se s hollywoodskými celebritami, od dirigentského pultu si odskočil přeplout Pacifik. Ne ledajakou lodí, nýbrž vlastnoručně postaveným balzovým vorem pojmenovaným po bájné květině Inků, Kantuta.