Seňor Niagára, životní osudy Eduarda Ingriše, uznávaného cestovatele, dirigenta a skladatele

JARMILA FETROVÁ, JIŘÍ PRACHAŘ STŘEDA 16. ZÁŘÍ, 17:00 HODIN, HUDEBNÍ DOPROVOD PĚVECKÝ SBOR LINDUŠKY, PŘEDNÁŠKOVÝ SÁL, W. CHURCHILLA 3.

Eduard Ingriš se narodil Zlonicích. Rané dětství prožil u prarodičů v Rakousku. Tři roky strávil v Břevnovském klášteře, kde získal hudební základy. Později si hudební vzdělání doplnil absolvováním Pražské konzervatoře. Skládal hudbu k operetám pražských kabaretů a divadel.

Do knihy Herberta Rittlingera „Sjížděl jsem dravé řeky“, kterou dostal v roce 1944 k Vánocům, si tehdy napsal: „Tato knížka způsobila, že jsem se rozhodl – skončí-li válka a otevřou-li se hranice a já to přežiji – že se vypravím do končin, kde se lidé nezabíjejí a kde tisíce mil nepotkáš živou duši.“

Na konci roku 1947 odjel na studijní cestu do Jižní Ameriky. Vzhledem k únorovému převratu v roce 1948 se již nemohl vrátit a stal se z něj emigrant. Usadil se v hlavním městě Peru, v Limě. Seznámil se s Thorem Heyerdahlem, Ernstem Hemingweyem a českými cestovateli Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem. Díky své dobrodružné povaze zfilmoval a zfotografoval jihoamerickou přírodu a život Indiánů v džungli.

Posledních dvacet let života strávil u posvátného jezera Lake Tahoe v Sieře Nevadě V roce 1991 zemřel v nevadském Renu.